Co se tady řekne, to tady zůstane – nevynášet.

Respektujeme odlišný pohled na svět a zkušenost druhých – nehodnotíme se.
Je v pořádku kojit i nekojit, pracovat i nepracovat, uspávat i neuspávat.
Každý máme svůj příběh a svoje důvody, proč něco děláme.

Názory či rady formulujeme vždy
v JÁ jazyce.
„Kdybych byl na tvém místě, tak bych,…“ 

Zkoušíme se spíše ptát než interpretovat – neděláme si závěry.
Raději se zeptám „Jak to myslíš“, než „Takže bys radši to a to“….
Neřeknu „Ty jsi nervózní, tak si to tak neber“, ale
„Mám pocit, že tě to trápí, můžu ti nějak pomoct?“